Proč elektronické hodiny?

Elektronické hodiny přinášejí nový přístup k šachové hře.

Dříve se hrálo s pevnými časovými kontrolami na určitý počet tahů. Počet časových kontrol (period) byl neomezený. To mělo nevýhody: v časové tísni hra ztrácela charakter - kvalitni partie přecházela (někdy jen dočasně, ale třeba i několikrát během jedné hry) do situace, kdy téměř nezáleželo na pozici ani na tazích, ale rozhodující byl čas. Partie se přerušovaly a dohrávaly další den, což znamenalo nespravedlivé ovlivnění partie (účast třetích osob, použití literatury, počítače) i turnaje (dohrávky umožňovaly nekorektní taktizování). V extrémním případě bylo možné přerušit jednu partii i několikrát. Nejistý časový rozvrh představoval komplikaci pro všechny zúčastněné, a především pro pořadatele.

Proto, i v souladu se současným trendem o zatraktivnění všech sportovních odvětví a ve snaze o začlenění šachu mezi olympijské sporty došlo ke změně, a partie se nepřerušují. Kvůli tomu, ale i z mnoha dalších praktických důvodů (návaznost na další kola turnaje a na případný doprovodný program, provozní režim hracích místností, doprava, …) bylo ale nutné omezení času na partii použitím časových režimů, které mají společnou vlastnost, že od určité doby se všechny následující tahy musí odehrát v daném čase (guillotine).

Tím se odstranila většina uvedených potíží, až na problém s vrcholnými časovými tísněmi. Ten se naopak ještě prohloubil - v poslední periodě vážná partie připomínala postupně rapid, bleskovou partii a mnohdy se v závěru i úplně zvrhla - např. po šesti hodinách seriózní hry bylo možné díky dvaceti sekundám hrát na výhru i úplně prohranou pozici.

Aby se tomu zabránilo, a přitom se podařilo v co největší míře zachovat přínos hry s guillotine, došlo k dalším změnám:

• úprava pravidel v článku 10 – závěr rychlé hry, který je ale i zdrojem sporných rozhodnutí - např. rozhodčí s ELO o 500 bodů nižším má rozhodnout, zda hráč usiluje o výhru
• byly navrženy bonusové režimy, kde kromě pevného času na celou partii je navíc i extra čas na každý tah (bonus). Tím lze dosáhnout optimálního kompromisu: partie se může poněkud protáhnout (odehraje-li se hodně tahů), ale značně se eliminuje ovlivnění časovou tísní (hráč má na každý tah alespoň určitý minimální čas).

Bonusové režimy lze ovšem realizovat pouze pomocí elektronických hodin. To ale není jediný důvod jejich zavádění. Digitální hodiny by se postupem času prosadily v každém případě; trend elektronizace a digitalizace spotřebního zboží se nemůže vyhnout ani šachovým hodinám. Přináší i řadu dalších výhod: přesnost nastavení i chodu, podstatně vyšší spolehlivost a mohou umožňovat i další funkce. Dokud neexistovaly hodiny LISA, měly mechanické hodiny proti obyčejným elektronickým hodinám jednu zásadní výhodu: šly, sice méně přesně, ale podstatně snáze nastavit. Prostě se pouze otočilo knoflíkem, a během několika sekund bylo možné nastavit libovolný čas.

Spolehlivost

Spolehlivost mechanických hodin podle zkušeností a dostupných informací z tuzemských turnajů: u českých "bakelitových" hodin Prim z šedesátých a sedmdesátých let značně závisela kus od kusu. Gambit – model z posledních let, provedený ve dřevě, se příliš nerozšířil. Tradiční Garde (Ruhla, NDR), kterými se hrály i špičkové turnaje včetně finále MS a olympiád, měly poněkud poruchový hodinový stroj a po určitém opotřebení problémy s pákovým mechanismem. Méně uživatelsky příjemný a vnitřním provedením robustnější Jantar (SSSR) měl srovnatelnou a navíc rovněž kolísavou spolehlivost.

Opravy představují řádově 100 Kč, přičemž praxe je taková, že od doby první opravy mechanických hodin jejich poruchovost rychle vzrůstá.

Mechanické hodiny v inventáři oddílů tak postupně dosluhují, a je potřeba je obměňovat. V současné nabídce na českém trhu je patrný posun: z uvedených hodin se patrně vyrábí pouze "inovovaná" verze Garde (Gardé Uhren und Feinmechanik Ruhla GmbH). Chronotechna Český Šternberk úplně zastavila výrobu mechanických hodin (nejen šachových) a posléze se dostala do likvidace. Pokud je ještě někde k mání Jantar, jedná se zřejmě o zbytky staré produkce. Na trhu je několik typů od výrobců z Balkánu, kteří u nás nemají příliš velkou tradici (Insa – Jugoslávie, Aradora – Rumunsko). Jsou srovnatelné s Garde, k porovnání jejich poruchovosti nejsou k dispozici dlouhodobé zkušenosti z provozu více kusů. Podle vyjádření dovozce se jich v tuzemsku prodalo několik tisíc, s minimálním počtem reklamací.

I kdyby se vyráběly mechanické šachové hodiny Omega nebo Rolex, bylo by pravděpodobné, že by dobré elektronické hodiny byly spolehlivější. Samotná elektronika je téměř bezporuchová, mechanické díly nejsou použity (jediné, co má částečně mechanický charakter, jsou tlačítka), což při kvalitním provedení znamená téměř stoprocentní odolnost ve všech situacích při běžném používání - snad s výjimkou pádu.

Cena/výkon

Je výhodné nadále si pořizovat jedině elektronické hodiny. Umějí mnohem více a jsou po všech stránkách lepší (s výjimkou ceny). FIDE bonusové režimy preferuje, je jen otázkou krátkého času, kdy se rozhodující část šachového světa elektronickými hodinami vybaví natolik, že jejich použití bude prohlášeno za povinné v oficiálních soutěžích (a podmínkou pro zápočet ELO FIDE).