Proč elektronické hodiny LISA?

Běžné hodiny

Běžné typy elektronických hodin dostupných od zahraničních výrobců vesměs splňují tři požadavky:

• umožňují zvolit režim hry výběrem z několika pevných možností
• umožňují definovat vlastní (uživatelský) režim hry
• umožňují změnit čas během partie

Navzájem se od sebe do určité míry liší, ale často mívají kromě omezených možností ještě jednu vlastnost obdobnou: vše je podřízeno snaze o minimalizaci ceny, mnohdy na úkor funkčnosti. Technické vybavení je okleštěno na nejnutnější minimum, použité prvky jsou omezené - pro zobrazování (displeje) a nastavování (tlačítka), nebo úplně chybějící (trvalá paměť, světelná a akustická signalizace, …). Někteří výrobci dokonce volí "čínský" přístup: důraz převážně na vnější vzhled, použití součástek a technologie na hranici únosnosti ("papírový" plošný spoj, tlačítka z vodivé gumy, …) - "přečkat" záruku, pak při první poruše vyhodit - oprava je dražší než náklady na nový kus...

• I ta nejjednodušší funkce, tj. vlastní hra, kdy soupeři pouze vzájemně přepínají hráčská tlačítka a sledují probíhající čas, je uspokojivá jen s výhradami: nepřehledné zkrácené zobrazování (hodiny a minuty se mohou plést s minutami a sekundami, není vidět průběh extra času, špatná orientace hráčů, …)

• Jakékoli manipulace s hodinami mimo vlastní hru jsou neúnosně komplikované a nepřehledné. Na vytvoření uživatelského režimu běžných hodin je nejvhodnější elektroinženýr s praxí, typický školený rozhodčí má velké problémy. Je-li potřeba nastavit uživatelský režim s více periodami a s bonusem, obsluha si připadá jako u orloje, kdy se v nějakých okéncích střídavě a opakovaně objevují nějaké blikající údaje, přičemž je velice náročné udržet si přehled o tom, jaký údaj se právě nastavuje.

• Ještě větší problémy má obsluha v situaci, kdy na hodinách musí změnit čas během partie. Nejen, že to je nepřehledné, komplikované a hrozí riziko chyby, ale zde navíc (umocněno spěchem a nervozitou) může být zdlouhavou manipulací značně ovlivněn další průběh hry.

• na výběr je málo režimů, režimy jsou zastaralé

• žádné funkce navíc

Naproti tomu LISA

LISA umožňuje prakticky téměř vše, co si jen mohou hráči i rozhodčí přát.

Má i funkce, které předcházejí svou dobu: možnost hracích režimů, které jsou sice výhodné, ale nebyly dosud požadovány proto, že je stávající hodiny nebyly schopné provozovat.

Poskytuje i informace, které by rozhodčí jinak těžko získával, zejména, nebyl-li v příslušné době u příslušné partie přítomen. To je zvlášť cenné v časových tísních, které typicky nastávají u více partií ve stejnou dobu.

Možnosti takto inteligentních hodin při troše "štěstí" a "vůle" mohou nalézt i oficiální využití u FIDE v podobě nových hracích režimů, přizpůsobení pravidel pro větší oporu rozhodčímu při využití údajů z hodin (např. pravidlo o překročení času po nemožném tahu soupeře nebo "současné" překročení času obou hráčů) apod.

LISA přebírá v co největší míře výhodné vlastnosti mechanických hodin (např. čas se spouští hráčským tlačítkem černého), a pokud je to možné, ještě je vylepšuje (rychlé a pohodlné zastavení velkým středním tlačítkem Stop namísto aretace pákového mechanismu na zadní stěně Jantaru nebo ruční vyvažování mrtvé polohy u Garde, volitelné tikání, ...).

Protože po digitálních hodinách se požadují mnohé funkce navíc (např. evidence počtu tahů pro automatizované přidání času v nové časové kontrole), znamená to, že hráči si nemohou dovolit v některých situacích reagovat tak, jak byli zvyklí. Přesto k těmto chybám dochází: zažitým reflexům se někdy nelze ubránit (co nejrychlejší přepnutí hodin po nemožném tahu soupeře nebo po neúmyslném přepnutí hodin hráčem u sousední šachovnice,...). LISA na tyto hráčské návyky bere maximální zřetel, a na takto vzniklé nekorektní situace (které jsou u ostatních digitálních hodin noční můrou rozhodčích) má (kromě obecného rychlého a přehledného nástroje) navíc i okamžitě dostupné automatizované korekční funkce.